Ve Dvorním divadle oživují Loutku

28.02.2019 14:10

    Novinkou Dvorního divadla je sci-fi komedie Loutka od chorvatského autora Miro Gavrana. Premiéry byly 22. a 24. února v domě U Tří knížat v Brně na ulici Jánská. Možná víte, že Dvorní divadlo založili v roce 2011 manželé Petra a Zdeněk Černínovi. Začali hrát na dvoře své chalupy v Hlohovci na Břeclavsku, pak si oblíbili terasu Čestného nádvoří Státního zámku Lednice a při nepříznivém počasí hrají v přízemním rytířském sále. Úspěch měli též ve Valtickém podzemí, kde v červenci 2014 Černín uvedl českou premiéru Loutky, tehdy s Martou Dřímal Ondráčkovou.

    Scéna U Tří knížat je v historickém kamenném podzemí, nevelký sál má příjemnou atmosféru. Černín využívá tento atypický prostor pro komorní inscenace bez kulis, jen s nezbytnými rekvizitami. Nyní je jeho (jedinou) partnerkou půvabná Michaela Danielová Baladová, členka Divadla Radost. Zdeněk Černín také, jako všechny inscenace Dvorního divadla, režíroval. Patří k předním českým režisérům.

    V Loutce ztělesňuje zralého muže, jehož po sedmiletém vztahu opustila žena. Napsal si tedy pro loutku, vytvořenou v experimentální laboratoři jako prototyp dokonalého androidu. Loutka má podobu krásné mladé ženy, dovede mluvit, uklízet, vařit, poskytuje sexuální služby. Muže, který si ji koupí, má učinit šťastným, city tam samozřejmě žádné nejsou.

    Hra začíná tím, že zřízenec spolu s Černínem dovlečou před diváky šedivý střešní box a v něm leží dotyčná. Nejdříve ji musí majitel oživit ovladačem, ale chvíli trvá, než zjistí, že v něm nemá baterie. Loutka tedy vyleze, je dokonalá, nemá trhavé pohyby typické pro první roboty v lidské podobě, ani nemluví přerývaně. Je prostě dokonalá, muž jí dá jméno Stella. A pak se začne odvíjet dialog trvající bezmála půl druhé hodiny. Při páteční premiéře ještě trochu déle, protože vypadl elektrický proud. Černínův štáb (manželka a kamarádi) hbitě instalovali svícny, elektřinu se podařilo nahodit. Mnozí mysleli, že to do inscenace patří; není vyloučeno, že pan režisér toto nečekané intermezzo využije i v reprízách.

    Hra je zajímavým dialogem mezi mužem a ženou, prezentuje mnoho o jejich vzájemných vztazích. Do hry vstupují dialogy se třetími osobami v telefonu, dvojice také hraje šachy, android samozřejmě vyhrává. Pro diváka je příjemné, že herce vidí zblízka, jako na obrazovce. Oba hrají přirozeně, máte pocit, že se můžete do debaty klidně zapojit. V pozadí textu je (patrně) autorova snaha poukázat na malou schopnost některých mužů navázat seriózní vztah se ženou. Možná také naráží na velké množství lidí obou pohlaví žijících v celé Evropě single. Dialogy jsou vtipné, loutka se muži přizpůsobuje, přesto mu však připravuje nepříjemná překvapení, to největší na konci. Dochází k rozuzlení, jděte se podívat.

    Loutka měla světovou premiéru v roce 2012 v New Yorku, chorvatská premiéru v Theater Gavran v Záhřebu teprve následovala. Jako třetí premiéra byla uvedena v prosinci 2013 v Trnavě na Slovensku, potom na spoustě dalších nejen evropských jevišť. Miro Gavran (1961) je nejznámějším chorvatským dramatikem a jako jediný evropský má vlastní festival svých her. Poprvé se konal na Slovensku v roce 2003, od roku 2013 se koná v Polsku a v roce 2016 byl poprvé v Praze. Na Gavran Fest jsou uváděny výhradně jeho hry v původním provedení Gavran Teatar a také v interpretaci místních souborů.  (tr)

 

Zdeněk Černín a Michaela Danielová Baladová v inscenaci Loutka.
Foto: archiv Dvorního divadla